Vážím si vašich komentářů ke článkům - jenom ty pozitivní ZDE.
20.ledna 2025 Svámí Mantra Puri vzkazuje, že na Bezručové v Brně se budou odehrávat výcviky meditace v následujících termínech: 30.1., 20.2. a 27.3.2025.
Přesto na základě vlastního poznání tyto meditace nedoporučuji příliš realizovat, neboť se mi jeví jako nezažité - ať se na mne Mantra Puri nezlobí. Ale lepší to asi nebude, takže jste na ně srdečně přece jen zváni pokud jste úplní začátečníci na cestě jógy. Mantra Puri se opravdu snaží.
Dnešní moudrost na webu o Křtinách.
Opravdu radikálně pročištěn tento web od letitých nánosů již neplatných karem a jsem za to vděčný. Tím jsem do webu vložil opravdu mnoho pozitivní energie. Běžte se tam určitě podívat. Budete možná překvapeni novým vzhledem těchto stránek.
19.ledna 2025 V noci v jeskyni Trampů - Doupě.
Nemeditoval jsem v tom mrazu, neboť oheň jsem neměl zapálený. Jen jsem zalezl do spacáku a ujídal oříšky. Ráno jsem měl nohy znecitlivělé.
18.ledna 2025 Aktualizace na webu HermitPhoto.cz: celkem 14 fotografií z roku 2024
Už s tím finišuju, doplňuji staré fotografie z loňského roku.
16.ledna 2025 Po delší době se mi ozval Doc. Martin Oliva.
Píše právě knihu o Moravském krasu, kde bude pojednáno i o poustevnicích. Zaslal jsem mu proto svůj článek, který výjde ve Sborníku Muzea Blanenska o poustevníkovi na Kostelíku.
15.ledna 2025 Zemřel Zdeněk Šerebl, autor geniálního radiomajáku na zaměřování podzemí.
Já sám jsem Zdeňka Šerebla taky jednou navštívil v jeho obchůdku v Blansku a vyzvídal jsem na něm jaké to bylo na Závrtu u kamenné lávky, který zkoumal. Měl s Býčinářama však nějakou tichou dohodu nekomunikace o jejich zájmovém území, a proto jsem se od něho skoro nic nedozvěděl, což byla myslím velká škoda. Ale uvedl jsem jeho jméno poctivě ve svých Acta Speleohistorica jako zdroje o Habrůvecké plošině. Pán Bůh mu žehnej. Více se o Zdeňkovi Šeréblovi dozvíte na webu Býčí skály, kde ho oslavují dodnes za prostřílení štoly do objevů pod Rudickou plošinou. Zato na expředsedy jejich skupiny Radka Hýska si při příležitosti jeho nedávné smrti nevzpoměli, takoví jsou to kamarádi.
Dnešní úvodní slovo k Acta Speleohistorica 10/2026.
Tato publikace navazuje na předchozí ročníky Acta Speleohistorica,
které se těšily velké oblibě u čtěnářské obce a jež byly zdarma distribuovány mnoha archeologickým, speleologickým a historickým archivům a knihovnám v celé České republice. Jednalo se o čísla komplexně věnovaná Chrámu Panny Marie ve Křtinách, Plošině Skalka (jeskyně Ponorný hrádek pod Novodvorským ponorem a Soví komín pod Závrtem u borovice) a Habrůvecké plošině (Milarepova propast v Závrtu u Habrůveckých smrků a Poustevníkova Děravka). Toto číslo, vychází symbolicky při příležitosti 10. výročí od smrti kamaráda pana Arnošta Hlouška (1929-2016), otce habrůvecké speleologie a nestora speleologie Křtinského údolí a nese titul: "Poslední speleologické průzkumy v Moravském krasu jih a střed", neboť tímto číslem v roce 2026 se jeho autor svámí Gyaneshwarpuri s Vámi pravděpodobně rozloučí. V roce 2024 totiž opustil stezku speleologie s úmyslem věnovat se jako mnich - se souhlasem Správy CHKO Moravský kras - již jen zejména vnitřnímu Poznání ve zdejších jeskyních jako poustevník.
Jedná se především o předtisk článků, které dosud nebyly řádně zveřejněny na papír a jsou v tisku ve Sborníku Muzea Blanenska.
Tyto články nemohly být - né vlastní vinou autora - bohužel řádně zveřejněny u České speleologické společnosti, tak jak jsme byli zvyklí, což je myslím škoda, neboť tato společnost od roku 2024 odmítá zveřejňovat poustevníkovi příspěvky jakož i komunikovat s ním, po jeho oprávněné a pravdivé kritice negativních energií uvnitř ČSS ze strany mnoha atakujících členů České speleologické společnosti. Tak byl v roce 2004 bez udání důvodu svévolně vyloučen ze své vlastní ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno, dále v roce 2008 Valnou hromadou České speleologické společnosti byla zrušena z konkurenčních řevnivých důvodů jeho pozitivní, milující a velice aktivní ZO 6-31 Speleologický průzkum Poustevník Marek, v roce 2019 navíc předsednictvo České speleologické společnosti poustevníkovi odmítlo udělit byť i jen pouhé individuální členství v ČSS a posléze v roce 2024 zase negativní energie zabránily vstupu i do spřátelené ZO 6-12 Speleologický klub Brno. "Poté co mi učinili všechno zlé, již nemají co by více zlého učinili a já jsem osvobozen od nenávisti, kterou žije podzemí Moravského krasu již od časů Absolóna. Věřil jsem v lásku, ale poznal jsem, že v Moravském krasu láska jako na jediném místě na světě nevítězí." Proto se poustevník tímto s každým loučí, s nepřáteli i s přáteli, loučí se se speleologií a jde již jen svou Cestou za Bohem, přičemž ale vydává toto poslední číslo Acta Speleohistorica, aby nic nebylo zapomenuto, jednou pro objektivní historii těchto časů. Tato kniha je tedy jakási psychologická sonda do podvědomí Moravského krasu z pohledu nadvědomí poustevníka a mnicha, Svámiho Gyaneshwarpuri.
Přeposlal jsem dar pro buddhistické mnichy kláštera Ki v údolí Spiti - Indie.
Jednalo se o 500 Kč. Jak jsem již psal, letos jsem zatím omezil svá četná sponzorství z důvodu osobního nedostatku, s vyjímkou sponzorství ášramu v Jadanu mého Mistra Višvaguru paramhanse svámího Mahéšvaránandy, kam jsem odhodlán navzdory nedostatku finančních zdrojů posílat 1080 Kč každý měsíc. Dále jsem se rozhodl ještě platit našemu Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách 300 Kč měsíčně.
Redakce Sborníku muzea Blanenska přijala mé články o Arnoštu Hlouškovi a Málčině jeskyni.
Děkuji tímto Mgr. Milanu Koudelkovi za opravdu pozitivní spolupráci. Již jsem svými přispěvky obsadil sborník až do ročníku 2027!
Pomalu začínám aktualizovat fotoweb Hermitphoto.cz o žeň fotografií za rok 2024.
4.ledna 2025 Našel jsem dalšího Přítele své cesty poustevníka, svatého Bruna, poustevníka, zakladatele řádu mlčících osamělých kartuziánů.
Svatý Bruno byl vegeterián. V něčem mi připomíná svatého Františka z Assisi. Nejsem však doslova jako svatý Bruho z hlediska filozifie. Mne zajímá skutečné osamocené poustevnictví nikoli zakládání řádu společně žijících poustevníků. V tom je tedy u mne velký rozdíl. Myslím, že taková je pravá cesta džňány.
Vize mého budoucího ášramu inspirovaná skutečnou celou mnichů kartuziánů.
Udělal jsem něco pro svou finanční situaci - omezil jsem sponzorské výdaje.
Bohužel už na tom nejsem finančně tak dobře abych si mohl dovolit velkoryse sponzorovat všechny projekty jako v minulém roce. Nadále platím na ášram Jadan v Indii.
3.ledna 2025 Chystám se na zimní pobyt na svá tajná místa v horách Slovenského ráje.
Vyrazím tam v polovině ledna, nebo v únoru. Už se moc na setkání se svými meditačními jeskyněmi těším. Zatím se vybavuji zimními doplňky co se týká oblečení.
Dnešní setkání v ášramu na Bezručové v Brně se svámím Avatárpurim (vlevo) a svámím Radžendrapurim (vpravo).
1.ledna 2025 Věnuji se portrétování lidí - mám na to profesionální objektiv.
Pokud byste se chtěli ode mne nechat odborně fotografovat, jsem rád. Samozřejmě že zadarmo, to je snad jasné. Ozvěte se mi. Rád vás nafotím. Kdo chce mít svou fotku od poustevníka?
Toto je paní Ananda Vlasta. Bylo na Silvestra ve Střílkách pod mrakem.
Silvestr jsem prožil v ášramu ve Střílkách.
Silvestr 2025 jsem prožil ve Střílkách, především na své poustevně Gangotrí. Na poustevně jsem vyhrabal listím zapadené ohniště z léta a zapálil v něm oheň. Uvařil jsem si čaj a pojedl jsem v ášramu velmi chutný pokrm. Potom již byl večerní satsang, který vedl svámí Avatár Puri a svámím Radžendrapuridží. Nevydržel jsem však bdělý až do půlnočního veselí a v 22 hodin šel spát pod stromy na svou poustevnu Gangotrí. Měl jsem postavený svůj stan a spalo se mi v tom zimním počasí jako u kamínek. Ráno jsem odjel ze Střílek do Brna.
31.prosince 2024 Je Silvestr - vyrážím do Střílek, kde bude svámí Avatár Puri.
Zůčastním se satsangu a v noci odejdu přivítak Nový rok na svatý Klimentek na Chříbech.
New update Hermityoga.eu: Sankalpa – Gyaneshwarpuri’s self-suggestive method for overcoming old habits and vices .
29.prosince 2024 Co znamenají Hádecké svaté schody v mém životě. Úvod do problému.
Svaté schody v Údolí Říčky mi učarovali, jako mnoha z vás, již dávno. Ve věku okolo 13 a 14 let mého života jsem byl se skupinou pionýrů z Bosonoh, tedy již za socialismu, v tomto tehdy velice utišeném a opomíjeném území na jihu Moravského krasu. S jeskyňářem Karlem Plívou, který byl pro mne prototypem velikého jeskyňáře v modrém plátěném overalu, v kanadách a s nifkou na opasku, co přespával v jeskyních, původem z Březinské skupiny brněnského Speleoklubu, kde byl vedoucím výzkumu na jeskyni Malý lesík u Březiny, jsem někdy v roce 1980 či 1981 vstoupil do jeskyně Netopýrky. Karel Plíva nás vzal s sebou na náročnou exkurzi - vzhledem k našemu věku - plazivkovitou cestou do spodního patra této jeskyně, k podzemnímu potůčku. Tehdy jsem ucítil první volání abych se stal jeskyňářem, cizím slovem speleologem, k čemuž mne sám Karel Plíva vybízel. Nabízel mi vstup do jejich skupiny. Dlouho jsem nad tímto pozváním přemýšlel a nechával ho zrát, až jsem se jednoho dne spontánně - asi v roce 1985 - rozhodl zatelefonovat MUDr. Jiřímu Urbanovi, jednateli ZO ČSS 6-12 Speleologický klub Brno. Ten mne vybídl abych je ihned navštívil v jeskyni Malý lesík. V té době bohužel můj velký vzor Karel Plíva se vzdal vedení Březinské skupiny i speleologie vůbec, čímž vyhasl i speleologický život skupiny jíž byl tahounem, která se po jeho odchodu proměnila jen ve skupinu chalupařící, zdící chalupu v Březině s vizí, že bude jednou sloužit jako speleologická základna, mimo jiné i pro zahraniční speleology z kapitalistických západních zemí. Do tohoto neradostného hodokvasu jsem tedy přišel v roce 1985 já se svým zápalem obnovit průzkum v Malém lesíku. V té době jsem měl již za sebou celkem slušnou intenzivní speleologickou činnost, neboť již od roku 1982 jsem prováděl samostatně anonymním způsobem tajný speleologický průzkum jeskyně známé pod Himmelovým kódem Ř-24, čili Slezákovy díry vysoko ve svahu Hádeckého údolí. Ale o tomto výzkumu píšu již jinde. Výjde o tom samostaný vzpomínkový článek ve Sborníku Muzea Blanenska. Zmiňme se zde jen, že jsme ve vchodu Slezákovy díry učinili zajímavý archeologický objev kostí dítěte s mléčnými zuby, které podle přítomné keramiky pocházelo pravděpodobně z neolitu. Na Malém lesíku jsem ihned po svém příchodu do skupiny březinských jeskyňářů tedy obnovil s požehnáním vedení skupiny jako vedoucí speleologického průzkumu velice aktivním způsobem objevování bludiště Malého lesíka. Toto velice romantické, harmonické a míruplné období trvalo až do roku 1987, kdy bylo zákeřně přerušeno a já musel na dva roky narukovat na vojnu. číst víc
Svaté schody.
Místo starobylého zjevení.
Dovoluji si upozornit, že jsem dnes web poměrně dosti aktualizoval. Ve skutečnosti jsem na začátku této odborné mravenčí práce v archivech a knihovnách.
Ukázka: "Slyšel jsem starou pověst, tak starou že se až tají dech, o níž nevím jestli již byla někým zaznamenána v literatuře, že na Svatých schodech v Údolí Říčky došlo k zázračnému zjevení, snad se zde prý zjevila ve středověku Panna Maria. Nevím jestli se zde zjevila Panenka Maria, neboť podle mne tato pověst může být zrcadlením mnohem starších událostí a nést skutečně nějaké reálné jádro, což by svědčilo o tom, že celé Svaté schody jsou ve skutečnosti miniaturní zdejší svaté území, a to zejména za pravěku. Tak až opravdu stará může být v podstatě tato pověst o zjevení "Panny Marie." O tom již svědčí rovněž staré pojmenování zdejšího lidu celého vápencového hřbitku mezi Údolím Říčky a Ochozským žlíbkem na "Svaté schody". Co se za tímto starým místním pojmenovámím asi skrývá? Na jaké události v paměti lidu se zde podvědomě či nadvědomě vzpomíná? Není v této souvislosti bez zajímavosti můj postřeh, že se zde nachází nepochybně svatá jeskyně, mnohem později za Třřicetileté války pojemnovaná na "Švédův stůl", která byla dle mého názoru i zde prožité vize šamanskou jeskyni, osídlenou v pravěku svatými muži v duchu té doby - osamělými šamany. Obzvláště Jeden z těchto šamanů se svojí svatostí prý vyrovnal Ježíši či Buddhovi, kteří přišli na svět ale až dávno po něm. To se psal asi magdalenién, možná ještě dřív kdy zde žil neandertálec. Že je Švédův stůl svaté místo celého tohoto údolí považuji za téměř jisté. Podobně svatá místa však byla i v jiných dalších jeskyních tohoto Údolí, i když Švédův stůl je morfologicky a svoji vhodnou polohou v ostrohu Svatých schodů predisponován být asi nejdůležitější a hlavní osamělou svatyní celé této oblasti na jihu Moravského krasu.
Chtěl bych Vás naučit cvičit jógu, meditovat, opakovat mantru a stravovat se vegetariánsky, jako podmínky k dosažení vnitřního míru, svobody, nezávislosti, štěstí, lásky a harmonie.
Navzdory nedostatku finančních prostředků jsem zvedl odvody na Armádu spásy na 500 Kč měsíčně.
Platím mnoha charitativním subjektům a Armáda spásy mne přesvědčila, že to myslí správně.
Odteď budu už jenom františkánovat.
Finančně jsem se dostal po mnoha měsícich nakupování na záchovné minimum. Jsem zcela spokojený. Odteď budu skromně františkánovat. Líbilo se mi být bohatý, teď se mi bude líbit být nemajetný. Bohu díky!
27.prosince 2024 Začal jsem pracovat na problému Svatých schodů v Údolí Říčky ze sakrálního a historického hlediska.
26.prosince 2024 Odeslán článek o Málčině jeskyni do Sborníku muzeum Blanenska roč. 2027.
Tento článek jste již s jistotou četli, proto ho zde již nevystavuji. Vznikl v roce 2005 a v roce 2024 ho redakce Speleo.cz odmítla zveřejnit, protože Česká speleologická společnost nezveřejňuje ze sobeckých pohnutek již žádné mé články.
Na základě dnešní meditace jsem zjistil, že jsem se unáhlil, když jsem opustil Moravský kras a nyní se do něj vrátím meditovat a fotografovat.
Byla provedena archivace všech mých webů.
Celkem archivování trvalo hodinu a 15 minut, všechny weby maji dohromady objem 2,61 GBA, a to jsem již možná 90 % svých webů smazal při svém odchodu z Moravského krasu. Jinak by to bylo k nekopírování.
Acta Speleohistorica budou ještě pokračovat. Nejbližší titul zní: "Kam odešel poustevník Gyaneshwarpuri poté co opustil v roce 2024 Moravský kras.
Jedná se o náhradní místa k poustevnickému pobytu na Hradisku u Bosonoh, v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách, na Svatém Klimentku, ve Slovenském ráji ap. O tom všem bude toto nové číslo Acta Speleohistorica, určené především pro zachování historických okolnosti odchodu významné krasové osobnosti v důsledku lidského sobectví již důsledně mimo Moravský kras!
Setkání u hrobu pana Arnošta Hlouška, otce habrůvecké speleologie.
U hrobu otce Arnošta se setkali dva jeho nejbližší přátelé mezi speleology v pozdním věku Svámí Gyaneshwarpuri a Milan Hnízdo, který je dnes členem ZO 6-19 Plánivy. Arnošt totiž ve stáří zanevřel na svou původní skupinu ZO 6_05 Křtinské údolí, protože nemohl unest útisk který se mi od nich pod Fárlikovou taktovkou dostávalo. Udělali jsme s Milanem tuto památeční fotografii, kterou pravděpodobně zveřejním ve Sborníku muzea Blanenska 2026, kde výjde rovněž pravděpodobně i můj portrét této osobnosti habrůvecké a křtinské speleologie.
Dnes jsem se setkal na Staré osadě s Dejvem, předsedou ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno.
Čišela z něho pozitivní energie jak byl nadšen novou myšlenkou své skupiny po třiceti letech stagnace otevřít radikálně Ponorný hrádek pod plošinou Skalka. Už udělali radiomajákem zaměření vhodného komína vůči povrchu, kde prokopou a prostřílí v budoucích letech nový vchod. Já to považuji za opravdu nejlepší velkolepé řešení tohoto problému a žehnám členům ZO 6-26 velkolepé objevy, které pod Skalkou rozhodně existují. O tom jsem již napsal článek do Sborníku muzea Blanenska, který vyjde v důsledku mého zahlcení redakce četnými články s velkým zpožděním až v ročníku 2026. Opravdu nepodceňujte můj zamilovaný Ponorný hrádek. Je to vstupní partie do dlouhé částečně volné i když asi úžinaté jeskyně! Závrtek Zub s propastí Soví komín v důsledku této nové bádací orientace členů ZO 6-26 bude co se týká speleologických průzkumů už asi stagnovat.
24.prosince 2024
Dnes jsou vánoce!
Dnešní den slavíme narozeniny největší osobnosti všech dob, Ježíše Krista. Zamyslete se co pro vás Ježíš znamená. Já jsem sice hinduista, ale přesto Ježíše uctívám, samozřejmě spolu s mými indickými Mistry, avatáry, jako byl Maháprabhudží.
23.prosince 2024
Propagujte mé weby vytištěním tohoto obrázku a jeho umístěním na zdi na vašem oblíbeném místě.
Na mém oltáři trůní ode dneška tato svatá 55 cm vysoká socha Františka z Assisi.
Byla dosti drahá, ale já této investice vůbec nelituji.
21.prosince 2024
Nová fotografická procházka na Hradisko u Bosonoh.
20.prosince 2024
Dnes jsem byl opět na Hradisku u Bosonoh.
Protože byly příznivější světělné podmínky, udělal jsem několik fotografií.
PF 2025 RNDr. Antonín Tůma.
Aktualizace designu subdomény o Děravce.
19.prosince 2024 Aktualizace designu subdomén o speleologii a Arnoštovi.
18.prosince 2024 Zřízena nová subdoména o Slovenském ráji - zatím ve výstavbě.
17.prosince 2024 Jak jsem se vzdal kutny sv. Františka z Assisi.
Především vám musím říct, že Františkovi z Assisi vděčím za nejšťastnější chvíle v horské jeskyni ve Slovenském ráji, na něž nedám dopustit. V podstatě dodnes uctívám Ježíše Františkovým způsobem, ale samozřejmě bez stigmatizace a utrpení. Proto jsem si symbolicky opatřil knědou kapucínskou kutnu, která je mi Bůh ví proč velice drahá, blízká a sympatická, neboť do kapucínského řádu mi přišlo kdysi předběžné vnitřní volání, když jsem začal přemýšlet nad mnistvím ve svém životě. Už jsem vysvětlil na jiném místě, proč k mému vstupu do tohoto řádu nakonec nedošlo, nejen proto že nejsou vegetariáni. A tak jsem přijal mnohem radostněji oranžové roucho v hinduistickém náboženství, které je velice tolerantní a svobodomyslné a netrpí úzkoprsostí, fanatismem a dogmatismem. Před vánoci roku 2024 jsem ucítil, že je čas se Františkovy kutny definitivně vzdát, protože mi všechno dobré již dala a místo toho se obléci již jenom do oranžového šatu. Proto jsem kutnu zabalil a poštou odeslal svému kamarádovi, mečíři a zaměstnanci Archeologického ústavu v Brně Mgr. Patricku Bártovi, katolíkovi, který má silný vztah tak jako já ke svatému Františkovi z Assisi. Opravdu bych si přál, vzhledem k tomu že je křesťan, aby tento můj dar jistě od Někoho z Vesmíru, byl pro něj symbolický a on se rozhodl následovat nikoli život hospodáře, ale vyšší mnišské povolání a zasvěcení, například u kapucínů, kteří jsou mi stále velice drazí, blízcí a sympatičtí. Může to být u mne podvědomá vzpomínka na některé z předchozích životů... což je velice pravděpodobné. K tomu tedy Patrickovi ze srdce žehnám, aby se mu toto mnišké povolání naplnilo, když ne v tomto zrození, tak alespoň v příštím životě.
Přišel mi kříž sv. Františka z Assisi.
Radostně jsem tento kříž zavěsil do své meditační místnosti.
Svatý obrázek pro druidy bosonožského hradiska už visí na svém místě na dubu v lese.
Zřízena nová subdoména.
Dneska jsem se rozloučil se svou hnědou kapucínskou kutnou.
Věnuji ji Mgr. Patricku Bártovi, mečíři firmy Templ a zaměstnanci Archeologického ústavu Brno, který ji lépe využije při přezentaci svých mečů. Já budu nosit již jen oranžové oblečení. Nevím čím to je jsem dojatý, že se Františkovy kutny zříkám.
16.prosince 2024 Why I carry the cross of not suffering, but of harmony and Love of God.
Zarámovaný obraz k poctě druidů bosonožského Hradiska.
Brzy přikročím k instalaci na našem hradisku. Celkem jsem do realizace obrazu proinvestoval téměř 4000 Kč, tak doufám že na stromu v lese vydrží.
Dnes brzy ráno jsem byl opět na svém místě na Hradisku u Bosonoh.
Bohužel slunce přes ledové mraky téměř nevyšlo, proto nemělo smysl více fotografovat.
Brzy ráno při rozednění jsem již byl na Hradisku u Bosonoh a donesl jsem Keltům jmelí, které jsem připevnil na keltský kříž na dubu.
Proč uctívat druidy - ukázka z projektu o poustevnictví na bosonožském Hradisku.
Kdo byli druidi? V keltské předkřesťanské společnosti kněží, věštci, básníci, poustevníci, léčitelé, duchovní zasvěcenci. Na Hradisku u Bosonoh blízkost dávných druidů lze dodnes podvědomě přímo fyzicky cítit. Možná, že jsou inkarnování do dubů zdejších rozsáhlých dubových porostů, v což věřili. Myslím si, že někteří druidi jsou neviditelní a stále na hradisku možná astrálně žijí. Jakoby mne vedli a motivovali vybudovat jim na hradisku malý oltáříček a samotné hradisko uctívat. Proto jim zapaluji kadidlo a přináším různé malé dary. Druidi totiž věřili, podobně jako my hinduisté, v reinkarnaci. Druidi si tím byli jisti, a proto měli před smrtí jen malé obavy. Věřili, že duše nehynou, ale po fyzické smrti přecházejí z jednoho těla do druhého. Domnívám se proto, že mne druidi motivují abych je hledal a našel ve všem co jest v přírodě: ve stromech, v ptácích, zvířatech, trávě, mechu, kapradí, skálách a kamení, ve vzduchu i vodě. Nosili bílý šat na znamení čistoty, a protože bílá je v přírodě vzácná. Žili nejčastěji v osamění lesa jako poustevníci, proto jsou mi drazí a blízcí. Byli velkými znalci přírody, a zcela jistě velkými Božími mystiky, proroky a zasvěcenci do Božích mystérií, obdaření rozličnými zázračnými schopnostmi. Proto jejich odkaz a blízkost na Hradisku u Bosonoh uctívám, neboť toto místo v lesích bylo jimi dle mých vnitřních citů v pravěku velice oblíbené, navštěvované a hojně osídlené. Když přišlo do našich zemí křesťanství tak druidi prý nikam nedodešli, ale pokojně a míruplně splynuli s novým obyvatelstvem a přijali křesťanskou víru. Tím zaniklo povědomí o tisíce let staré moudrosti druidů tohoto velice starobylého náboženství zde na zemi. Dodnes je to na bosonožském hradisku Kelty asi začarované. Nevím čím to je, jímá mne úcta k těmto starým druidům!
Až z Indie přišla reakce na můj keltský kříž zavěšený včera na dubu na Hradisku Bosonohy. Pranam Swamy ji, viděl jsem fotku zveřejněnou s Keltským křížem. Jsem hluboce spojen s keltskými stařešiny. Druidové jsou starší hinduistů. Také jsem napsal knihu o Keltech pod názvem "keltští příbuzní hinduistů". Jsem z Džajpuru a sídlím v Indii. Požehnej nám.
Velice mne tento vzkaz potěšil v srdci.
Filozofické zamyšlení nad problémem poustevnictví v České republice na webu o Hradisku u Bosonoh.
Tak zareagovaly tedy úřady neduchovně, odosobněně, bez empatie pro mé potřeby poustevníka, jen stroze v souladu s literou zákona na mé předběžné oznámení, aniž by zohlednili duchovní principy poustevnictví, pro což není v zákonech této světské společnosti od josefínských reforem opora. Rozhodl jsem se tedy myšlenky na vlastní řádně uzamčenou poustevnu na Hradisku Bosonohy zcela vzdát a jenom zde rozjímat a meditovat. Znamená to tedy, že jsem ve své myšlence poustevnictví na hradisku osamocený, nevyslyšený a pravděpodobně nepochopený. Přesto jsem rád, že jsem učinil tento poslední pokus dožadovat se od této lidské společnosti svých nepsaných, ale reálně existujících poustevnických práv a žádost o povolení poustevny odevzdal. Alespoň do budoucna vím na čem jsem v této konzumní a převážně ateistické české společnosti. Pokud by někdo věděl o nějakém místě v lese, kde by mou poustevnu v České republice tolerovali a povolili, ať mi napíše. Domnívám se, že mám na poustevnu na principu Alverny svatého Františka z Assisi jako mnich a dlouholetý poustevník plné demokratické právo, navzdory tomu o jak ojedinělou žádost se ve skutečnosti jedná, a proto si s ní státní úředníci neví vůbec rady a tak mne šikanují v srdci pro mou poustevnickou víru a přehazují si mou žádost jako horký brambor. Mají totiž strach aby se snad nestala precedens pro další případné žadatele a zájemce na bázi dobrovolného, klidně lidového neorganizovaného hnutí poustevnictví. Toho se totiž Zlý duch této společnosti ve skutečnosti bojí, této bezvýhradné duchovní svobody jednostlivce. Tolik má filozofická úvaha k tomuto problému života v lidské společnosti. Řekněte mi kde má žít regulérní český poustevník? V kterém lese mu poustevnu povolí? Zatím mne skoro všichni utiskovali, a teď je čas aby se mnou souhlasili. Kde mne nebudou utiskovat pro můj život v lesích? Všechen útisk lesních společenstev - těchto lidských přírodních ekosystémů - nejen poustevníků, ale i třeba trampů, musí zcela přestat. K tomu Vám žehnej Bůh! 13.prosince 2024 Můj lesní oltář na Hradisku Bosonohy po dokončení.
Všimněte si keltského kříže k poctě všech keltů a druidů, kteří žili v těchto lesích u hradiska.
Rozžehnal jsem se a rozešel s římskokatolickým knězem Mons. Janem Peňázem, bývalým farářem ze Křtin.
Pan farář mne napadl slovy že "vstupuji na tenký led", když jsem si dovolil zveřejnit níže uvedený článek: "Proč nosím na těle kříž neutrpení, nýbrž harmonie a lásky k Bohu." Po pravdě řečeno nevím co si mám o většině kněží katolické církve myslet. Jsou netolerantní, dogmatičtí a úzkoprsí ve své křesťanské víře. Kvůli katolíkům vytekly v minulosti jak se dobře ví z historie potoky neviné krve. Takže jsem se s panem farářem po našem mnohaletém úspěšném vztahu na bázi úcty a tolerance dnes rozloučil. A takto to bude s každým, kdo na mne bude útočit třeba věroučně. Dosažení vnitřní samoty je nejdůležitější asketický čin na cestě jógy.
Proč nosím na těle kříž neutrpení, nýbrž harmonie a Lásky k Bohu.
V listopadu 2024 jsem si v zástávárně koupil starý zlatý, 5 cm vysoký křížek na krk, ačkoli nejsem křesťan. Pověsil jsem si ho velice radostně na tělo a považuji ho za svou ozdobu, talisman a ochranný mystický předmět. K tomu bych rád vysvětlil jak se dívám na symbol kříže. Nesouhlasím s jeho zneužíváním některými pomýlenými křesťany, obzvláště katolíky, kteří kříž v nevědomosti vzývají pro jeho utrpení. Tím si velkou autosugestivní telepatickou silou přivolávají do svého života z astrálního světa trápení, utrpení a nemoci. Bůh jim totiž vyhovuje v tom co si podvědomě přejí a na co se duchovně soustředí. Autosugesce je veliká síla, která se naplňuje. Můj Mistr Paramhans svámí Mahéšvaránanda, který je jistě, co se týká astrálu, absolutně jasnozřivý, varoval abychom již Ježíše sundali z kříže a nenechali ho na kříži dál trpět. Toto Ježíšovo utrpení vzývá a přeje si vzývat mnoho mnichů katolické církve. Oni říkají, že hlásají Ježíše ukřižovaného a jeho kříž, a potom s něčím stále bojují, něčím trpí, až ke stigmatizaci u těch nejpokročilejších na cestě utrpení. Tak to funguje. Toto já následovat odmítám, neboť je to zcela zbytečné. Přesto jsem si kříž po mnoha letech odmítání zvolil za své znamení v této křesťanské, nebo prý křesťanské zemi. Je to totiž Božské, univerzálně srozumitelné a platné znamení, že patřím Bohu. Nevím proč jsem si tento zlatý kříž zvolil k jeho nošení na své kutně. Opravdu by se to však nemělo vůbec zneužívat. Můj zlatý kříž je symbol Vítězství nad tímto světem a nad jeho pokušeními. Je to "smrt" tomuto světu nelásky, nenávisti, zloby, nactiutrhání ap. Můj kříž viditelně nošený je též výsměch všem odpadlíkům od víry v Boha a věřím, že skutečně věrní křesťané tímto symbolem na mém oranžovém hinduistickém rouchu budou potěšení. Je to tedy kříž mezináboženské tolerance. Já mám k Ježíši v srdci stále blízko, již od dětství a považuji se stále za jeho žáka, ačkoli jsem se nikdy z boží prozřetelnosti nepovažoval za křesťana. Věřím tedy že mi budete rozumět, neboť se tímto způsobem k Ježíšovi, a to zejména mystickému Ježíšovi, stále hlásím. V minulosti jsem lásku k němu poněkud potlačoval a blokoval, když jsem se stal hinduistou a jogínem. A to chci nyní napravit, proto nosím na stříbrněm řetízku kříž nikoli utrpení, ale vyšší Lásky, harmonie a Milosrdenství. Nenapodobujte mne však pokud nemáte ty vnitřní předpoklady jako já, získané například z dlouhodobého studia Bible a opravdovým následováním ve smyslu svatého Františka z Assisi. Opravdu byste si jinak mohli křížem ublížit. V Lásce a úctě ke všem křesťanům, kteří nefanaticky a tolerantně uctívají Ježíše za svého osobního spasitele, Mistra a Pána.
10.prosince 2024 Bližší empatické informace o místě na němž jsem založil svou poustevnu pod Hradiskem Bosonohy.
Domnívám se, že je to velice svaté místo síly z doby, kdy existovalo pravěké osídlení na nedalekém hradisku, a to zejména v době Keltů. Proto jsem zde v roce 1982 provedl jako amatérský dětský archeolog drobnou sondu, která však kulturní vrstvu, tedy všudypřítomnou keramiku, nezjistila. Přesto by bylo velmi zajímavé zde realizovat plošně rozsáhlejší odborný archeologický průzkum, k čemuž doufám nedojde v nejbližších cca 20 letech, kdy bych zde mohl teoreticky provádět svou introspektivní meditaci zaměřenou mimo jiné astrálně s cílem poznat neznámé osudy Hradiska Bosonohy. Snad se jednou najde odborník, který po mé fyzické smrti to zde v Dubovém háji řádně archeologicky prozkoumá. Mou romantickou, ale reálnou představou je, že je to tu zakleté a že tu mohli na dohled od hradiska na tomto morfologicky velmi vhodném nápadném místě krajiny v jeho okolí, meditovat druidi, tehdejší zasvěcenci duchovních mystérií, kteří vyhledávali osamění lesa. Jistě je upoutalo toto místo. Život na hradisku trval velmi dlouho, tisíce let. Jistě na toto místo lidé v čase přicházeli, například cestou pro vodu ke studánce Leskavy pod oním kopcem. K tomu onomu neznámému odborníkovi budoucnosti žehnám, nesmí však být zklamán, když zde opravdu nic nenajde, neboť toto místo nebylo s největší pravděpodobností osídlené. Mohou zde však být dodnes naopříklad nějaké ojedinělé milodary tehdejším božstvům. Každopádně by svým výzkumem tak přispěl k mytologii bosonožského hradiska.
Meditace na Hradisku Bosonohy budou pokračovat.
Rozhodl jsem se, že navzdory nepochopení vlastníka pozemku (Lesy města Brna) ve věci výstavby řádné poustevny, se na toto místo na Hradisku Bosonohy budu uchylovat za účelem své meditace u nohou druidů, o čemž jsem úřady informoval.
9.prosince 2024 Z Lesů města Brna mi přišla zamítavá odpověď ve věci povolení mé poustevny na Hradisku Bosonohy.
Více návštěvní kniha.
8.prosince 2024 Skřítčí jeskyně na Hradisku Bosonohy.
Dnes jsem byl opět na svém místě na Hradisku Bosonohy, kde jsem z fošny na způsob skřítčí jeskyňky vyrobil provizorní zastřešení nad svým oltářem v Dubovém háji.
Nové na webu o Hradisku Bosonohy: Dodatečné upozornění na nutnost zřízení lesnické oplocenky okolo místa observace na Hradisku.
Dále se zamyslete nad vytvořením lesní oplocenky okolo místa této duchovní observace na Hradisku Bosonohy, a to za tím účelem aby se omezil přístup nevhodných osob do blízkosti poustevny, tedy místa observace, meditačního a modlitebního prostoru poustevníka. Tuto oplocenku okolo poustevny považuji za velice důležité zrealizovat z výše uvedeného důvodu.
Problém ohně na poustevně.
Po zkušenostech z Moravského krasu již vůbec nepoužívám otevřený oheň, který je v lese zakázan. Po dohodě s profesionálními ochránci a strážci přírody jsem přešel na vaříč dřívkáč, který splňuje protipožární bezpečnost a opatření. Toto mé rozhodnutí, tedy nepoužívat k přípravě jídla jako poustevník již otevřený oheň, ale vařič dřívkáč bylo Správou CHKO Moravský kras velice kladně hodnoceno a šel jsem v tomto směru jistě příkladem četným zálesákům, trampům, skautům ap. Všem zůčastněným je totiž naštěstí zřejmé, že bez ohně alespoň ve vařiči dřívkáči, nelze v lese na poustevně vůbec existovat a přežívat. Přesto bych si dovolil upozornit, že pro poustevníka je řádný oheň především duchovní veličina a je proto posvátný. Proto by bylo velice dobré ho na poustevně na Hradisku povolit, tzn. zkolaudovat bezpečné ohniště například izolované od podloží šamotovými vložkami. Je zřejmé, že takto zabezpečené ohniště šamotovými deskami by bylo zcela jistě možné technicky zrealizovat pokud by k tomu byla ze strany lesní stráže v případě poustevny dobrá vůle. Bylo by tedy velmi vhodné - ba nutné - takto pojaté ohniště schválit, zkolaudovat a poustevníkovi tolerovat. Děkuji za pochopení tohoto problému v plném rozsahu. Nebuďte dogmatičtí a fanatičtí při netolerování ohně u lesních společenstev a ekosystémů, například trampů, indiánů, poustevníků ap., kteří do přírody zcela jistě v nějaké formě patří. Tvrdé represe musí skončit! Je čas pro demokracii. Nesnažte se vytěsnit druhé lidi z přírody pod záminkou rozdělávání nezbytného a tradičního ohně!
Řehole života na poustevně.
Můj život na poustevně se neřídí žádnou vnější doktrínou či řeholí, ale jen vnitřním nazíráním tohoto duševního vesmíru. Přesto askata nepochybně jsem, neboť například zachovávám celibát, stravuji se vegetariánsky a svůj život usměrňuji podle jógového učení. Cvičím tedy denně ásany, kriji, mantru, meditace, modlitbu a rozjímání podle Systému Jóga v denním životě. Můj Mistr Višvaguru paramhans svámí Mahéšvaránanda vzal při mém svěcení na mnicha v roce 2021 na vědomí mé vnitřní upřimné, dobře zvážené rozhodnutí, že chci žít v České republice jako "pouhý" poustevník a za toto jeho zejména vnitřní přitakávání jsem mu velice zavázán doživotní Láskou, úctou a věrností. Vzhledem k tomu, že jsem hinduistický mnich bude i má poustevna vedena v duchu jógy a hinduismu. Přesto jsem ve spojení s některými katolickými kněžími a jak jsem napsal na jiném místě, mám křesťanskou výchovu, vzdělání a minulost. Mám tedy ke křesťanské filozofii a mystice velice blízko, například otců pouště raného křesťanství či Františka z Assisi ve středověku. Jsem nábožensky velice tolerantní osoba vědouce, že všechna náboženství světa jsou v podstatě jen různé cesty vedoucí ke stejnému Cíli: k Bohu, jeho Realizaci, Osvícení, Sjednocení s Ním. Mé poznání Božích Zákonů jako darů ticha a samoty poustevny je univerzálně platné pro kohokoli, i pro nevěřící, je nadčasové, nikoli úzkoprsé a prosté všeho fanatického sebeprosazování. Tomu se říká být skutečný poustevník. Přeji každému jen Lásku, moudrost, harmonii a štěstní, zažívané především vnitřním způsobem.
Je možné, že já hinduistický jogín jsem tu i pro křesťany, zejména těm kterým v jejich víře něco důležitého chybí, například práce s tělem, myslí, vědomím a duší ve vztahu k Vesmírnému Mistrovi, nazvěmě ho klidně Ježíšem, Maháprabhudžím, opravdu jakkoli. 7.prosince 2024 Poslední vyrozumění.
Pokud byste mne v místě mého rodiště v Bosonohách nepřijali a neschválili mi mou poustevnu na Hradisku u Bosonoh, odejdu ihned odtud pryč a budu úplně anonymní, nic neznamenající poustevník třeba bez poustevny. Proto dobře rozvažte jak se rozhodnete a co učiníte, né tak jako pokrytci v Moravském krasu. Je to na vás jestli mi uznáte důstojné podmínky k životu lesního a přírodního poustevníka zde u Bosonoh.
Nové na webu: kde je nyní má poustevna?.
V listopadu 2024 jsem definitivně opustil Moravský kras, protože na tomto přísně chráněném území nebyly příznivé podmínky pro usazení poustevníka, to znamená založení poustevny. Můj život se tak rozdělil na dvě části či fáze: na bylo a bude Teď! Po zralé úvaze jsem se jako poustevník uchýlil jen na nejbližší vhodné místo od naší vesnice, na pravěké Hradisko u Bosonoh. A o tom bude tento nový Příběh. Rozhodl jsem se, že na protest proti psychickému násilí páchaného nejen jeskyňáři, ale i ochránci přírody ve jménu zákonů této republiky zcela přestanu navštěvovat můj zamilovaný Moravský kras, v němž jsem žil čtyřicet let, kde mi nepovolují nejen poustevnu, ale i maringotku, či přístřešek nebo prostý stan, samozřejmě ani oheň ne. Vyčlenili mi milosrdně jen některé studené jeskyně bez možnosti zapálení ohně na zahřátí a bez jejich řádného uzamčení před nežádoucími vetřelci, což je nezbytné opatření u každého duchovního místa, kde vznikají pozitivní energie na bázi observace, meditace, rozjímání, mantra džapy i prosté modlitby srdce. Je mi tedy líto Správy CHKO Moravský kras, jakož i Školního lesního podniku Křtiny, že mne nepochopili, kteří mne de fakto svým rozhodnutím nepřímo vyhnali z Moravského krasu a samozřejmě v dobré víře mne odtud vytěsnili. Doufám jen, že se tato situace v negativním slova smyslu nebude už nikdy opakovat na jiných náhradních územích mimo Moravský kras, a že mne budou všichni jen milovat, dobře chápat a budou rozumět mé niterní duchovní cestě poustevníka v České republice. K tomu mi žehnej milosrdný Bůh!
Přemýšlel jsem v tomto mrazu jaký typ poustevny po předchozím projednání a schválení v Dubovém háji na Hradisku Bosonohy postavit.
Nabízím dvě varianty. Obě se mi líbí:
1 varianta:
miniaturní srub ze dřeva 3,5 x 2 m.
2 varinta: zelené lesní týpí.
Já sám prosazuji 1 variantu "miniaturní lesní srub", neboť potřebuji mít dobře chráněný a uzamčený prostor pro meditaci, modlitbu a observaci. Pouze pokud by tento miniaturní srub o půdorysu jen 3,5 x 2 m nešlo z nějakého důvodu poustevníkovi postavit - což bych byl zklamán, přicházela by v úvahu 2 varianta: postavit zelené týpí. Zamyslete se, jak má žít v přírodě poustevník. Domnívám se, že nějaké přívětivé podmínky k životu by měli lesníci poustevníkovi vytvořit. Myslete si, že jsem mistr v přežívání ve volné přírodě. Obě tyto varianty se mi proto líbí a zcela mi vyhovují.
Tuto noc jsem prožil v Posvátném dubovém háji na Hradisku u Bosonoh.
Krátce po půlnoci mne napadla velice radostná myšlenka, abych tuto noc prožil na hradisku. Tak jsem uposlechl, sbalil si svůj oranžový batoh a ve čtvrt na jednu odešel z domu spícími Bosonohami do lesa za vesnící. Byl mráz a zem se třpytila námrazou. Šťasten jsem došel do Posvátného háje na Hradisku a hned jsem si vybral ve světle čelovky dub pod nímž jsem založil svůj oltářík. K tomu mi stačola 40 cm dlouhá donesená šamotová deska, na níž jsem položil křišťálový svícen a vykuřovací mušli. Zapálil jsem svíčku a kadidlo a radoval se. Byla to opravdu velice harmonická chvíle na níž se nezapomíná. Byl jsem v tom mrazu však nedostatečně oblečen, a proto jsem ve dvě hodiny ráno zalezl do spacáku a snažil se usnout. Protože mne drobil chlad, o půl paté jsem vstal a vydal se nočním lesem domů do vesnice. Po této zkušenosti s mrazem na hradisku jsem se rozhodl nadále prosazovat svoji vizi regulérní - tedy dřevěné - poustevny, o níž zažádám na jaře v březnu 2025.
Provizorní oltářík z dnešní noci v Dubovém posvátné háji na Hradisku u Bosonoh.
5.prosince 2024 Zkušenost s vykuřováním modlitební a meditační místnosti.
Jednoznačně uklidňuje a harmonizuje. Je v tom cosi pravěkého, jógového a šamanského. K vykuřování se velmi hodí obyčejné kostelní kadidlo doutnající na uhlíku. Dále lze k vykuřování použít vonné františky například z Indie. Dále se používají různé posvátné rostliny, ale s nimi zatím nemám zkušenost. Doporučuji vám proto si tuto mušli na dřevěných nožičkách zakoupit. Ve skutečnosti to není zas tak drahé vzhledem k tomu, kolik vám to přinese domů či na poustevny radosti a harmonie.
Zakoupil jsem pro Hradisko Bosonohy přírodní kaditelnici šamanské vykuřovadlo ve tvaru mušle.
Pálím na něm vonné františky z Indie a kostelní kadidlo na uhlících. Je to velice příjemné a pozitivní. Možná byste to mohli dát někomu pod stromeček.
4.prosince 2024 Vzniklo povedené video Hradisko Bosonohy.
Zakoupil jsem jak jsem vás již informoval zlatý křesťanský křížek, který jsem si velmi rád zavěsil na krk.
3.prosince 2024 Pokračovalo likvidování původního webu o Moravském krasu - již je tento web zcela čistý.
Narodil jsem se 7.5.1968 a celý život mám trvalé bydliště v Brně – Bosonohách, Ševčenkova 8. Mé rodné jméno je Marek Šenkyřík, v roce 2007 z náboženských důvodů matričně změněné na Marek Gyaneshwarpuri, což je indické duchovní jméno. Od roku 1997 jsem poustevník. Jako poustevník jsem žil v Moravském krasu, v Krkonoších, Slovenském ráji, nad Assisi, v rumunských Karpatech a v indickém Himaláji. V poustevnictví mám téměř třicetiletou praxi. Od roku 2021 jsem navíc řádně vysvěceným mnichem v hinduistickém náboženství a józe. Můj Mistr je Jeho svatost Višvaguru paramhans svámí Mahéšvaránanda z Indie, kterého následuji od roku 1996. Pod jeho vedením vykonávám duchovní sádhanu – duchovní praxi, pro kterou potřebuji mít řádně povolenou poustevnu v lese. Přestože jsem žil v Moravském krasu na četných poustevnách a meditačních jeskyních kde jsem byl poměrně spokojen, nebyly tam nakonec vhodné podmínky pro založení řádně etablované poustevny, vzhledem k tomu, že se jedná o ekologicky zvlášť přísně chráněné území. Proto mi bylo mými přáteli ze Správy CHKO Moravský kras nakonec doporučené jako smírčí řešení tohoto humánního problému, abych odešel hledat místo pro svou poustevnu na zvlášť již nechráněná území mimo Moravský kras, což jsem dne 6. listopadu 2024 uposlechl a z Moravského krasu definitivně odešel. Chovám v srdci naději, že na ekologicky méně významném území, budou této mí vizi a myšlence pozitivně nakloněni a poustevnu mi pro mou osobu na mnou zvoleném místě povolí. Proto jsem provedl fotodokumentaci vybraného místa na Hradisku u Bosonoh a zakreslil polohu této zamýšlené poustevny do mapy. Bližší informace o mé osobě, mnichovi a poustevníkovi najdete na webech www.gyaneshwarpuri.cz, www.poustevnik.org a www.hermitphoto.cz. Bližší informace o mně vám může rád poskytnout též vedoucí strážní služby CHKO Moravský kras RNDr. Antonín Tůma, email: antonin.tuma@nature.cz. Děkuji, že jste si přečetli a vzali na vědomí tento předběžný email, po němž bude následovat mnou řádně podaná žádost a budete mé vizi poustevnictví v lesích na Hradisku za Bosonohami pozitivně nakloněni. Připomínám jen, že zákony této poněkud zesvětštělé společnosti status poustevnicví bohužel vůbec neberou v úvahu, jakoby vůbec neexistovalo, a proto ho legislativně neřeší, přestože poustevnictví má v moravské a české zemi jistě své poměrně bohaté kořeny a neodmyslitelně patří ke koloritu zdejší přírody. Vše tedy záleží na míře porozumění, empatie a lásky vás zúčastněných odborníků z Úřadu městské části Brno-Bosonohy a Lesů města Brna, zda mi na svých pozemcích výkon poustevnického práva povolíte a umožníte. Zamyslete se prosím spolu se mnou, na kterém místě má žít lesní poustevník. Děkuji.
Na vědomí:
Ing. Jiří Neshyba, ředitel Lesů města Brna
Podatelna Lesů města Brna
Martin Černý, starosta Úřadu městské části Brno-Bosonohy
Podatelna Úřadu městské části Brno-Bosonohy
RNDr. Antonín Tůma, Správa CHKO Moravský kras
Doc. PhDr. Martin Oliva, Ústav Anthropos Moravského zemského muzea
Doc. PhDr. Eliška Kazdová, archeoložka bádající v minulosti na Hradisku u Bosonoh, Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
30.listopadu 2024 Revoluční průlom dnes v mém vegetariánském stravování.
Dnes jsem poprvé v životě si sám uvařil pokrm svých snů a to jsem již téměř třicet let vegetarián. Bohužel jsem se sice stravoval vegetariánsky, ale přesto v podstatě nezdravě, například jsem jedl smažený sýr od maminky, koblihy s marmeládou a další koláče a sladkosti z čehož jsem cítil přetrvávající pocit únavy. Tež jsem jedl příliš velké množství jogurtu. Tak jsem se vážně zamyslel nad zásadami zdravého vegetariánského stravování. Bohužel nejsem kuchař a vařím si jen amatérsky. Nyní jsem však v této věci udělal velký pokrok. Východiskem k této mé životní filozofii je výrok Višvaguru paramhanse svámího Mahéšvaránandy který řekl: "Požehnaní jsou ti kteří si vystačí s miskou rýže a polévky. Ti jsou opravdu bohatí." Proto jsem si začal vařit jako své hlavní jídlo polévky ze zeleniny a k tomu hrst rýže naturál. Zpočátku jsem k ochucení, aby to bylo trochu k snědku, používal k ochucení zeleninový bujón, ale ten jsem se dnes rozhodl vypustit. Výsledkem byla polévka doslova mých snů. Jako zeleninu jsem použil: brambory, dýni hokaido, celer, mrkev, petržel, pórek, feferónku ap. Krátce několik minut jsem to povařil, přidal smetanu od maminky a kurkumu povařenou ve slunečnicovém oleji. Jedná se tedy o pokrm velice snadno uvařitelný. Opravdu mi to velice chutnalo, cítím se lehce, neusínám a mám čistou satvickou mysl. I vy se zamyslete nad zásadami svého stravování. Ani vám nemusím připomínat jak je důležité pro vás zříci se masa a vajec. Ale i pokud jste vegetariány, ale konzumujete čokolády, koláče a jiné sladkosti, tak zcela jistě děláte něco špatně, na což vás upozorňují váše stále se rozpadávající zuby. Tak s tím něco udělejte. Hari Om.
29.listopadu 2024 Poustevnu v lomu pod Hradiskem u Bosonoh nezaložím, protože je to příliš blízko silnice a civilizace.
Místo toho jsem objevil jiné místo u vnitřího pole při východním úpatí hradiska. Na Hradisku u Bosonoh jsem byl dnes již za tmy v asi 5 hodin ráno. Na hradisku jsem čekal na východ slunce abych natočil video a provedl fotodokumentaci zamýšlené poustevny pod hradiskem. To se povedlo, ale jen nekvalitně, neboť slunce přes sněžné mraky dnes vůbec neprosvitlo. Na ostrožně hradiska jsem zjistil do kruhu položených asi deset psích vybělených lebek. Nějací nadšenci se zájem o pravěk tu dělali keltský či spíše druidský obřad. Již v 9 hodin ráno jsem byl z hradiska zpět doma. Žádost o povolení poustevny po hlubším zažování zatím na úřady neodešlu, neboť toto místo se mi sice zamlouvá, není však zdaleka ideální, neboť je v navštěvovaném údolí na pohledové straně. Zatím své rozhodnutí usadit se pod Hradiskem u Bosonoh jako poustevník proto nechám ještě zrát. V záloze mám totiž mnohem lepší místo na Hradisku sv. Klimenta na Chřibech. Tak se uvidí.
Rozhodl jsem se, že si pokusím vyřídit poustevnu v opuštěném historickém lomu na brněnskou vyvřelinu pod Hradiskem u Bosonoh.
Je to opravdu přesně to pravé místo pro poustevnu a protože je to zaniklý lom asi z 1. republiky, nemusel by snad být ze strany úřadů problém mou poustevnu povolit. K tomu uvádím, že Hradisko u Bosonoh je mé posvátné místo od mých 14 let, tedy od roku 1982, kdy jsem zde prováděl amatérské archeologické průzkumy. Vykopal jsem na ostrožně hradiska kabelu masivní neolitické keramiky, několik přeslenů, úlomek z ručního drtidla, pazourky a hliněné válečky blíže neznámého účelu. Stále sem velmi rád přicházím a domnívám se, že je to zde keltskými kněžími - druidy zakleté, takže je zde pořad harmonie, mír a láska, která se nemění po tisíce let. Ani dnes sem mnoho lidí kupodivu vůbec nepřichází. Opravdu bych si zde poblíž svého rodiště a bydliště zřídil svou poustevnu po mém odchodu z Moravského krasu. Lesy zde sice nejsou příliš hluboké, ale já stejně více hledám ústraní poustevnické cely. K tomu bych si pořídil bílou druidskou kutnu abych se přiblížil duchem těm dávným strážcům techto lesů na hradisku.
Věřím, že mi kompetentní úřady, tedy Obecní úřad v Bosonohách a Lesy města Brna vyjdou vstříc v mé žádosti, kterou jim doručím co nejdříve.
28.listopadu 2024 Já se v tomto pokolení nevěrném za Ježíše nestydím.
Nevím jak vy, ale já se za Ježíše nestydím. Domnívám se totiž, že v některém z minulých životů jsme určitě byli všichni i křesťané a nemá smysl tuto Lásku v srdci objevenou při introspekci v meditaci potlačovat. Proto jsem si z čisté sympatie - ačkoli jsem hinduistický mnich - zakoupil zlatý náprsní kříž z bazaru jen za 5 000 Kč a to je 5 cm vysoký, na znamení této své úcty k Ježíšovi, který budu stále nosit na své mnišské kutně.
Tímto následuji například svámího Šivánandy, který ač pravověrný hinduistický mnich Ježíše rovněž uctíval a realizovat a na znamení tohoto svého prozření Jednoty za mnohosti tvarů rovněž nosil na hrudi kříž. Zjistil jsem, že jsem svůj vztah k Ježíši potlačil a to chci napravit.
27.listopadu 2024 Budu pokračovat.
Pomodlil jsem se s pevnou vírou k Bohu o místo v lesích, kde by mi povolili postavit malou dřevěnou poustevnu a nechali k klidu meditovat. Nyní s nadějí čekám, jak má modlitba zaúčinkuje. Neboť na zbytek života chci jít do ústraní poustevny.
26.listopadu 2024 Čekám na sníh abych se vydal na Hradisko sv. Klimenta na zimní táboření na 5 dnů.
25.listopadu 2024 Doporučuji vám k zakoupení jako ochranný amulet.
Zajděte si na můj facebook. Tam je odkaz na obchod, kde se dá ténto přívěšek ze stříbra zakoupit. Doporučuji. Já jsem si ho již objednal přes vyšší pořizovací cenu.
Jak přivolávám dévy a vnitřního Mistra.
Stačí si pořídit jeden svícínek z oranžové himalájské soli a dva svícny z průhledného křišťálu. Dohromady tedy tři svícínky na čajové svíčky. Experimentoval jsem i s obyčejnými sklenými svícínky, ale ty nejsou tak dobré. Hledím upřeně na principu trátaku na svícínky se zapálenými kalíšky čajových svíček a vyprázdňuji svoji mysl až dosáhnu Ticha za myslí. Tehdy ke mě přicházejí vznešené Boží bytosti a přinášejí mi různá moudrá ponaučení. Zkuste to taky. Hleďtě za nocí do plamínku obyčejných čajových svíček - to stačí. V nouzi stačí používat jen jeden svícínek se svíčkou pokud možno z himalájské soli, která je podle mne nejlepší. Ale lepší je na zahánění tmy používat tři svícínky se svíčkami. Nazvěme toto cvičení hnutím tří kalíšků.
Rozhodl jsem se, že se usadím jako poustevník na Hradisku sv. Klimenta na Chříbech nedaleko Střílek.
Na Svatém Klimentku by mé poustevnictví mohli chápat a tolerovat, neboť je to tradiční svaté místo v těchto posvátných horách Velkomoravanů. Mám zájem si tam postavit schválenou poustevnu nebo alespoň přístřešek z plachty.
22.listopadu 2024 Rozešel jsem se s dalším dlouholetým kamarádem z doby, kdy jsem byl jeskyňář, Milanem Hnízdem.
Milan vůbec nevzal na vědomí, že jsem prodělal změnu, když jsem se stal mnichem a stále zatěžuje moje vědomí nepatřičnými nedůležitými informacemi jako například o jezevcovi v jeho Jezevčí jeskyni, či o hloubení kanalizace ve Vilémovicích, při němž byla za velké slávy objevena další nedůležitá jeskyně. Radím vám dobře po předchozích zkušenostech které mám za sebou, abyste se zavčasu zřekli všech falešných a již nefungujících kamarádství a přátelství na bázi kutsangu. Proto je nejlepší se všech vzdát a vydat se osamělým způsobem za Bohem. Dnes už proto nemám vůbec žádné kamarády mezi jeskyňáři v Moravském krasu, jen mezi oddanými bhaktijogíny Paramhanse svámího Mahéšvaránandy. Pochopte, že jsem poustevník a nepřijímám proto nikoho důvěrným způsobem.
Nabízím vážným zájemcům ještě 4 Acta Speleohistorica o Křtinách a 3 o Habrůvecké plošině.
Za dobrovolný příspěvek na režijní náklady.
Za nočních hodin pokračovalo nevratné mazání všech částí tohoto 6 let starého webu - už z něj skoro nic nezbývá.
21.listopadu 2024 Zemřel Radek Hýsek.
Radek Hýsek byl kdysi předseda na Býčí skále a tam jsem ho poznal. S jeho souhlasem jsem spal na jejich speleologické základně, když jsme barvili Habrůvecký ponor a odebírali vzorky vody ve výverech ve Křtinském údolí. Radek byl celým srdcem zanícený speleolog a horolezec. Byl to dobrý člověk. Zpráva o jeho skonu mne zasáhla, přestože se dal již předpokládat vzhledem k jeho vysokému věku. On však nestárl. Občas jsem se za ním stavoval u něho doma v Babicích nad Svitavou, kde jsem mu při poslední návštěvě předal Acta Speleohistorica o Křtinách. Tehdy jsem ho naposledy fotografoval, ale tyto fotky si nepřál za svého života zveřejňovat. Též mi ukazoval svůj ochranný amulet po mamince, byl tedy asi věřící v Boha. Bůh buď s Tebou Radku ať jsi kdekoli.
Smazal jsem cca 90 % všech souborů tohoto webu, týkajících se Moravského krasu, neboť do krasu se již nechystám.
Průzkumná procházka pod Hradisko u Bosonoh.
Dnes jsem zašel pod hradisko u naší vesnice, kde jsem hledal vhodné místo pro své meditace. Jedno jsem našel a vyfotografoval.
Překlad resumé do arabštiny:
ZDE Překlad resumé do čínštiny:
ZDE
Zrušil jsem svou zakázku na překlopení tohoto webu do PHP a budu pokračovat v HTML.
Můj oltář v noci.
20.listopadu 2024 Od té doby co jsem opustil Moravský kras jsem velmi spokojený a šťastný.
Moravský kras mi v mém životě vůbec nechybí. Opravdu ze mne něco negativního odešlo, čím vy všichni trpíte. Takže děkuji všem, kteří mne neměli v úctě a rádi, že mne pomlouvali a nanáviděli. Jsem rád, že už s nikým v krasu nemám nic společného. Budu chodit jen meditovat na hradisko v lesích za naší vesničkou a budu stále šťastný.
Kdepak je Kamilovi Pokornému z Agarthy konec.
Jeho weby Agartha.cz a Speleozahady.cz dlouhodobě stagnují a nejsou aktualizované. Jak jsem mu předpověděl, nebude vítaný v Moravském krasu a už to tento bývalý kamarád asi cítí a má z toho depresi.19.listopadu 2024 Wer ist Swamiji Gyaneshwarpuri:
ZDE Quién es Swami Gyaneshwarpuri:
ZDE
Assisi.
ZDE Budu psát do Wikipedie.
Začnu svým odborným speleologickým a mystickým životopisem. Potom uvedu na pravou míru jak je to s pojmenováním jeskyní Ponorný hrádek a Soví komín na Plošině Skalka a uvedu i další mnou objevené jeskyně. Zmíním se i o Acta Speleohistorica. Zatím však nedokážu do Wikipedie psát neboť je to dosti komplikované, tak to musím nedříve nastudovat. Už jsem se do Wikipedie zaregistroval.18.listopadu 2024 Exorcismus.
ZDE17.listopadu 2024 Abych nezapomněl: bylo výročí naší revoluce.
16.listopadu 2024 Být mnich.
ZDE Neusilovnost.
ZDE Soucit.
ZDE Svatyně.
ZDE Služba.
ZDE Pokora.
ZDE15.listopadu 2024 Nenásilí.
ZDE14.listopadu 2024 Aikido.
ZDE Láska.
ZDE Cesta beze jména.
ZDE Milosrdenství.
ZDE Bojovník.
ZDE13.listopadu 2024 Mantra.
ZDE12.listopadu 2024 Mé jméno se překládá Ten který poznal.
K tomu mi Svámijiho žák a učitel jógy Radim Paluš - Híra Puri píše:
Pokud by se to vzalo opravdu přesně, tak to Tvé jméno neznamená "ten, který poznal", to by byl "Gyání", ale Gyaneshwar se skládá z "Gyán" a "Íšvar". Takže je to "Bůh poznání" nebo lze říci také "Pán poznání". Pak je tam samozřejmě naše přízvisko "Purí", což znamená místo nebo město. Pokud by se to mělo přeložit celé i s tím přízviskem, pak by to bylo "Sídlo Pána poznání".
Jógový prsten.
Chtěl bych se vám pochlubit svým novým jógovým prstenem jaký má Višvaguruji nebo Avatárpuri, který jsem si vymeditoval a zakoupil na vnitřní pokyn svého mystického Přítele v obyčejné zástavárně jen za 12 000 Kč. Jeho skutečná cena je však mnohem vyšší a já jsem s tímto prstenem zcela spokojený.
Děkuji za pozitivní hodnocení mého webu a mé práce pro Moravský kras. Toto mi například napsali:
"Prečítal som si, milý Gjanéšvarpurídží, a potešilo ma všetko, čo som tam našiel. My tu už nebudeme, ale tie Tvoje stopy (pešie i tie napísané), všetky tie Tvoje dobré snahy, budú pokračovať. Prajem Tebe i nám všetkým, aby sme si toho boli vedomí. Že tento svet sa prevratne mení a mení sa k dobru. Všetko dobré."8.listopadu 2024 Po té co jsem opustil Moravský kras již ničím netrpím a šťastný život mám. Možná si někdo myslí, že se Moravským krasem budu po tolika letech v něm prožitých stále zabývat, ale to je omyl. Cítím se být od něj osvobozen a jsem opravdu šťastný, že jsem se rozešel nejen se speleology, ale i s ochránci přírody. Zatím se zdržuji před oltářem ve svém ášramu v Bosonohách, ale začnu samozřejmě chodit meditovat do lesů již na nekrasová území, kde mne doufám budou tolerovat a chápat. Ve své vlasti není nikdo prorokem, proto jsem musel opustit Moravský kras, který mi neposkytl ani to nejnutnější k výkonu poustevnického práva, tedy řádně schálenou poustevnu s ohništěm. Je mi líto Toníka Tůmy, který je v zajeti dogmatismu mocipánů státní správy a nenaslouchá již tolik hlasu vlastního srdce a svědomí.6.listopadu 2024 Na protest proti Správě CHKO Moravský kras (RNDr. Antonín Tůma) ukončuji své návštěvy Moravského krasu. Proto jsem odstranil z tohoto webu informace o mém působení v Moravském krasu včetně fotografie Panny Marie Křtinské, ke které je dnes již zbytečné se modlit. Odstraněna i má bohatá fotodokumentace Moravského krasu.
Jak jsem ukončil zase jedno přátelství, tentokrát s RNDr. Antonínem Tůmou ze Správy CHKO Moravský kras. S Toníkem ze Správy CHKO Moravský kras se znám od přelomu 80. a 90. let 20. století. Potkali jsme se v Údolí Říčky, kde Toník působil jako dobrovolný ochránce přírody. To ještě nebyl zaměstnán na Správě CHKO MK. Postupně se z tohoto vztahu vyvinulo životní přátelství. Přesto mne přesvědčil, že toho není již hoden. Potlačuje totiž srdce druhých lidí, i když by nemusel, pod záminkou respektování zákonů konzumní společnosti. Mě například nepovolil obyčejnou poustevnu, ani přístřešek či maringotku na území Moravského krasu, abych měl taky své pevné uznané místo jako všichni ostatní, kde bych mohl nerušeně rozjímat a meditovat. Tím se postavil na stranu bezbožných sil jichž je bohužel plný Moravský kras. Nebudu tedy již jeho spojenec, kamarád nebo dokonce přítel. Opravdu je jako ochránce přírody bez jemných citů a tedy bez harmonie ve vztahu k Božímu zřízení. Z tohoto důvodu já poustevník nebudu s nikým z těchto mocipánů spolupracovat, tedy se Správou CHKO Moravský kras a Školním lesním podnikem Křtiny, neboť si zvykli potlačovat lidské srdce, s čímž já vyjadřuji s pasivní rezistencí nesouhlas.
Správa CHKO nesouhlasí s uzavřením jeskyně pro meditační účely. Má pro to v podstatě demagogické nelidumilné argumenty. Asi tedy z dlouhodobého hlediska nebudu poustevničit v Moravském krasu. Vyhlásil jsem osobním emailem zaslaným Toníkovi Tůmovi nespolupráci se Správou CHKO Moravský kras z důvodu potlačování osobních práv a svobod duše poustevníka. 5.listopadu 2024 Dotaz na Správu CHKO na uzamčení některé jeskyně v Údolí Říčky pro mé meditační potřeby. Bez uzamčení je to totiž velice obtížné v meditacích pokračovat. Napadla mne k uzamčení jeskyně Adlerova nebo Trampů. 1.listopadu 2024 Šivalingam na mém oltáři. K narozeninám Maháprabhudžího a svátku Diwali jsem si nadělil tento šivalingam za 3600 Kč.
31.října 2024 Některé mé meditační jeskyně v Moravském krasu. ZDE
Po opuštění poustevny na Děravce jsem meditoval několik let občasným způsobem v tzv. "Satanistickém " dómku v jeskyni U studánek poblíž Březiny, který jsem přejmenoval na Meditační dómek. Opravdu jsem meditoval u těch satanistických symbolů namalovaných na skálu. Pak jsem tuto jeskyni spontánně přestal navštěvovat a začal si hledat jiná místa především v Údolí Říčky v jižní části Moravského krasu. Tak jsem postupně měditoval v těchto jeskyních: Švédův stůl v němž jsem rozpoznal bývalou pravděpodobně nejdůležitější pravěkou šamanskou jeskyni v Údolí Říčky. Opravdu jsem přítomnost duše onoho Vesmírného Šamana v této jeskyni zažil a promeditoval. číst víc 30.října 2024 Video mého ášramu v Brně-Bosonohách. ZDE
29.října 2024 Na rok 2026 při příležitosti 10. výročí smrti pana Arnošta Hlouška z Habrůvky (1929-2016) výjdou poslední Acta Speleohistorica. ZDE Poté, co jsem úspěšně napsal a vydal tři řádná čísla Acta Speleohistorica: o chrámu Panny Marie ve Křtinách, o Plošině Skalka a Habrůvecké plošině, která byla mimořádně kladně krasovou a odbornou komunitou přijata, odvažuji se připravit toto poslední číslo při příležitosti ukončení veškeré mojí speleologické činnosti a rozloučení s organizovanou speleologií v Moravském krasu jih a střed. I nadále se však budu v tomto krasovém terénu samozřejmě pohybovat a žít jako poustevník a putující mnich.číst vícVytvořil jsem samostatnou stránku na památku mého svěcení. ZDE 27.října 2024 Sepsal jsem některé principy duchovní cesty, které zastávám a věřím jim pro tento web. Vegetariánství, celibát, nemajetnost, osamění, mlčenlivost, cvičení jógy, modlitba, meditace, poustevnictví, dobročinnost, pití čaje aVesmírný smích. 24.10.2024 Svatý obraz, který vyprávíZDE 22.10.2024 Zaregistroval jsem si novou doménu www.poustevník.org, která nahradí web mystickajoga.cz.
SWAMI GYANESHWARPURI POUSTEVNÍK
