Neusilovnost.
Musíme usilovat pokud jde o praktikování své duchovní sádhany a též hledání dobra svého bližního. Ale i to má své hranice. Při houževnatém praktikování duchovních cvičení, například opakování Božího jména, mantra džapy se však podstatě žádné hranice nekladou a vaše usilování při realizaci Boha je žádoucí. Líným se Bůh jistě nezjeví. Jinak nic světského a vnějšího již prosím neočekávejte a pro své nejvyšší dobro nechtějte. Ve všem na světě je nějak ztajena Boží vůle. Je to Boží Hra, Líla Uvědomění si Boha v pozadí veškerého dění na světě i ve vašem vlastním nitru. Něco individuálního z moci vašeho malého já, čili ega chtít, například ženu, potomstvo, ponechat si nějaké světské koníčky, záliby například soužit lidem ap. je z vyšších hledisek chyba. Ale to pochopí jen skutečně duchovně prozřelí adepti na duchovní cestě. Opravdu většinou žijete jen proto abyste si odžili plody karem svých vlastních myšlenek, svého chtění a svých tužeb, s vyjímkou svatých duchovních tužeb, které nás rozhodně osvobozují, a proto si je stále hýčkáme a uchováváme jako své tajemství s Bohem. Zastavte se tedy již ve svém klopýtání napříč životy a usedněte již s ružencem v ruce, vroucně opakujte Boží jméno a již pro Boha nic na světě nechtějte, krom toho aby Bůh, čili váš Mistr vás uznal za vhodné a připravené své vnitřní Božské návštěvy v srdci v Tichu za myslí na principu vnitřního satsangu. I já jsem si dlouho něco přál, například být velkým speleologem ap. a mé tužby se vždy zázračně naplňovaly, pokud - vzhledem k mému stavu - byly v souladu s Bohem a jeho vůlí pro mne a pro svět. Dnes jsem se však již všech těchto svých vlastních světských, nevědomých a v podstatě malicherních přání a tužeb zřekl a ponechal jsem si jenom myšlenky na Boha, svého vyššího Já vedoucí k Osvobození, Realizaci Boha a též pro osvobození pokud možno co největšího množství svých bližních, trpících podobně jako kdysi já z rozličných důvodů v důsledku svých vlastních hloupých a nevědomých tužeb. Tak to alespoň dnes vidím já. Mám již jen jedno poslední vnější příní a to přání postavit si někde v lesích či v horách na skrytém osamělem místě svoji poustevnu a v ní se oddat zcela Bohu a své sadhaně. I vy ustavičně meditujte před oltářem svého světce a rozjímejte o skrytých příčinách svých strastí, jen se při tom odevzdávejte jako pokorný nástroj Absolutnu, Bohu, Maháprabhudžímu. Opravdu již nic ve světě kromě zažití a sjednocení s Bohem raději nechtějte, třeba ani poustevnu ne pokud to bude vyšší vůlí vašeho vlastního Božského Já zamítnuté. Z celého srdce se Ti Mistře, Svámiji Mahéšvaránando již odevzdávám a jdu za Tebou jako za jediným svým cílem. Ty sám víš Mistře nejlépe co je pro mne to nejlepší zde na zemi, proto se Ti zcela odevzdávám, zatím však směřuji své kroky a srdce na poustevnu abych Boží vůli a tebe svého Vnitřního Přítele a Mistra lépe poznal. Tak jako Ježíš byl na poušti a uchyloval se na horu, aby hovořil s Bohem a poznal správně smysl svého zrození zde na planetě Zemi, tak i já to chci po vzoru starých Mistrů romanticky naplňovat.
|
SWAMI GYANESHWARPURI POUSTEVNÍK
